Jdi na obsah Jdi na menu
 

SAMOJED- historie a povaha

Příspěvky

SAMOJED- historie a povaha

16. 5. 2012

img_6975.jpgPOVAHA a využití samojedů

Se samojedem se můžete věnovat  řadě moderních sportů jako jsou třeba agility, canicros. dogtekking, mushing- jak běžky, tak sáně, káry, kolo i koloběžky.  Nadále jsou však také používáni i k pracovním účelům.

Samojedi jsou s velkým úpěchem používáni ke canisterapeutickým účelům. Jedná se o léčbu, při které se psi využívají jako prostředníci pro navázání vztahu pacienta s okolím. Samojedi jsou k těmto účelům zvláště vhodní a to pro své výjimečné povahové vlastnosti: pro svou neuvěřitelnou trpělivost, tolerantnost a neagresivnost. Proto velice dobře snášejí "zvláštní" chování pacientů a také malých dětí. Nejlépe povahu těchto psů vystihl Roald Amundsen, který řekl: "Neznám přítulnějšího a oddanějšího tvora, než jsou tito bílí ochočení vlci“.

A proto - KDO SI POŘÍDÍ SAMOJEDA je z toho láska na celý život, protože mají tak báječnou povahu plnou lásky a oddanosti.

HISTORIE  PLEMENE SAMOJED

"Tu obrovskou zmrzlou pustinu Arktidy obývali dobrosrdeční lidé zvaní Něnci (také známí jako Samojedi) a jejich nádherní Bjelkier - bílí psi stvoření k dokonalosti."

                                                                          Joyce Reynaud-"Samoyeds"

Starověké legendy říkají...

...že ve střední Asii žil kdysi dávno -před 35 000 roky - národ, který měl krásné chlupaté psy krémové barvy. Tito přátelští pouštní lidé byli poraženi svými nepřáteli  a byli nucení utéct před jejich krutostí na sever přes celé Mongolsko až na ledové pláně Arktidy. Příběh vypráví o obětavých psech, kteří pomáhali tomuto národu přežít v nelítostné zimě a kterých srst postupně bledla pod paprskami arktického slunka a sníh a led ji postříbřil, aby se třpytila na konečcích - tak jako věčně zmrzlá  krajina ve které museli žít.

A co na to historie?

Samojedi byli kočovní lidé, kteří se živili nejenom lovem a rybolovem, ale také chovem sobů, které na rozdíl od jiných nomádů využívali hlavně jako tažná zvířata, nejen na maso či mléko. Delší čas byli zařazováni mezi historicky vymřelé národy Eurázie, velmi málo se vědělo o jejich původu i kultůře.

Nové archeologické a etnografické výzkumy poskytly informace o původních azijských národech, mezi které patří i Něnci. Sídlili na hranici Evropy a Asie, přesněji mezi Bílým mořem a Jenisejem, na území s rozlohou 1 787 000 km2. Něnci chovali především pastýřské psy, které jim hlídali stáda sobů a příležitostně pomáhali při lovu. Svých psů zvané Bjelkier si velmi cenili, protože jim byli rovnocennými prtnery při lovu a hlídání sobích stád, když bylo třeba, byli i tažnými psy.

Samojedi byli mezi severskými nomády velmi unikátní národ, hlavně pro jejich blízký osobní a pracovní vztah k jejich psům. Bylo běžné, že každý člen rodiny si vzal jednoho psa se sebou do svého domu - velkého stanu ze sobí kůže zvané chooms, a nechali pejska spát spolu s nimi pod sobími přikrývkami, aby je zahřívali. Děti měly dovoleno si hrát se štěňátky a ženy tohoto národa často odchovávaly štěňátka, dokonce je i kojily, když toho fena z různých důvodů nebyla schopná.

Tento fakt zdůrazňuje, jak velmi si Samojedi svých psů cenili a brali je jako rovnocenné členy svého společenství jednotlivých rodin.Také je známo, že Samojedi často odmítali vzdát se svých psů a předat je cestovatelům, v období kdy tito začali pronikat na jejich území, a přesto se často stávalo, že psi se jednoduše "vypařili" různými pochybnými cestičkami.

Samojedi byli velmi jednodušší lidé a nebylo neobvyklé, že využívali těchto psů na kožešiny. Většinou to ale byli psi, kteří nebyli k člověku přátelští, byli agresivní nebo příliš velcí jedlíci, nebo příliš slabí. Takovým způsobem vlastně dělali výběr nejvhodnějších jedinců pro další chov. Hlavním kritériem výběru byla přátelská vyrovnaná povaha psa, jeho síla a vytrvalost. Původ tohoto plemene se datuje do období tisíc let před našim letopočtem, čím se řadí mezi nejstarší plemena.Podle různých vědců ma samojedský pes hodně charakteristických znaků prehistorického psa.

Během století se vyvinulo silné a odolné plemeno, které pracovalo bok po boku člověka, zabezpečovalo mu pohodlí domova a bojovalo nelítostně v bojích za svého pána, kterého chtělo potěšit. Samojed nikdy nevykonával příkazy příliš ochotně, byl naučený rozhodovat se sám, ale vždy ve prospěch člověka. Byl vždy zvířátkem milující zábavu - tyto rysy získal po svých dobrosrdečných původních chovatelích.

Nové jméno

Bjelkier psi byli přejmenováni na samojedské psy podle jména národa Samojedů. Přejmenoval je anglický zoolog Ernest Kilburn-Scott, který byl také zakladatelem chovu tohoto plemene v Anglii na konci 19. stol. a se kterým se v tomto vyprávění ještě setkáme. Pojmenoval je SAMOYEDE, aby se co nejvíc přiblížil původní ruské výslovnosti, potom se tento název v angličtině vyslovoval jako "samajéd". Později se od posledního písmene "e" upustilo, čímž se ale změnila původní výslovnost na poangličtělý "samoid".

Na Slovensku se potkáváme s názvem samojedský pes (Samojed je člověk - člen kmene Samojedů), ale ve výstavních katalozích se uvádí název Samajedskaja sabaka, podle krajiny původu tohoto plemene. Někdy v katalogu najdete i finský název Samojedinkoira, či anglický Samoyed.

Cestovatelé

Existuje množství nádherých a dojemných příběhů z přelomu století o věrnosti a oddanosti  samojedských psů vyprávěných cestovateli, kteří s nimi prožili mnohá dobrodružství. Jsou tak krásné, až nás překvapí hloubka citů těchto drsných lidí zvyklých bojovat jen o čisté přežití v nehostinné krajině. A přece si je samojedi dokázali získat.

  • Nansen

Není se co divit, že Evropší cestovatelé, kteří poznali toto plemeno na svých cestách, jím byli okouzleni. A byli to právě cestovatelé, kteří ho představili světu. Lépe řečeno byl to norský cestovatel Dr. Fridtjof Nansen, který představil Bjelkier - bílého pejska s usměvavou tváří celému světu.

Nansen si zamanul najít severní pól v r. 1893 na lodi, kterou sám navrhl a pojmenoval Fram. V jeho písemném záznamu z této strastiplné cesty najdeme množství doporučení a pochvalných slov věnovaných jeho psům. I když během této výpravy mnoho psů zahynulo, někteří se přece jen vrátili zpět do Norska.

Samojedské psy Nansenovi přivezl Alexandr Trontheim, jeho sprostředkovatel. Trontheim pocházel ze Sibiře, z Tobolska a poznal Samojedy a jejich psy velmi dobře. Nansen byl tak spokojen se samojedskými psy, že Trontheima doporučil mnohým dalším cestovatelům tohoto období.

  • Jackson

Nansen představil samojedy západnímu světu, potom Frederick Jackson byl ten, kdo přivezl první psy do Anglie. Jackson objevil a prozkoumal Zem Františka Josefa - skupinu ostrovů patřících Rusku v arktickém oceánu. Využil při tom samojedských psů, které mu dovezl Trontheim a jednoho z nich jménem Jaco představil po návratu domů královně Alexandře. Představil je i manželům Kilburn-Scott, kteří potom patřili mezi zakladatele chovu samojedů v Anglii. Sám Jackson se stal prvním prezidentem Asociace Samojedů v Anglii.

  • Roald Amundsen

Historie plemene Samoyed by nebyla kompletní bez norského cestovatele Roalda Amundsena. Amundsen byl první, kdo dosáhl Jižní pól 14. prosince 1911. Významné pro historii plemene samojedský pes je to, že ho dosáhl se zápřahem samojedů vedených fenkou jménem Etah. Amundsen byl prvním člověkem, který položil nohu na Jižní pól, potom Etah byla prvním psem, který položil tlapu na Jižní pól.

  • Arctic Buck

A ještě je tu příběh psa- cestovatele jménem Arctic Buck, který se jako jeden z mála vrátil z antarktické expedice výzkumníka Borchgrevinka v r. 1900. Dali ho do zoo v Sydney, kde byl vystavován jako zvláštnost. A tu do příběhu vstupují manželé Kilbur-Scott, kteří ho odtud vysvobodili, přivezli do Anglie a využili k dalšímu chovu samojedů. Mnozí současní Evropští i celosvětoví šampioni jsou jeho přímými potomky.